Po roce 2015 veřejní poskytovatelé primární zdravotní péče pracují v silně redukovaném režimu v důsledku finanční krize a deficitu státního rozpočtu. To vedlo ke snížení dostupnosti veřejné zdravotní péče. Výsledkem je natolik špatná kondice zdravotnického systému, že senioři potřebující péči na odpovídající zdravotnické služby nedosáhnou.

V roce 2020, po znepokojujícím stavu zdravotnických služeb a na nátlak z různých částí země, se parlament rozhodl situaci politicky řešit. Systém zdravotní péče se musel změnit a přesunout pod vládní kontrolu. Nové služby byly definovány na základě dvou pilířů – podpůrná zařízení pro každého, kdo je potřebuje, tzv. „bezpečnostní zdravotnická sada“, a zdravotní systém zaměřený na prevenci a zdraví.

Smyslem této transformace je dopomoci seniorům v zemi žít nezávislý život ve svém domácím prostředí – navzdory zhoršenému zdravotnímu stavu a určitým potřebám ošetřování. Standardizovaná bezpečnostní zdravotnická sada zajistí minimální potřebnou kvalitu a bezpečnost seniorům se specifickými potřebami, bez ohledu na bydliště a finanční situaci.

Změna role veřejné správy

Obce jsou zodpovědné za výběr a instalaci zdravotnických sad do bytů těch lidí, kteří ji potřebují. Obce mají rovněž na starosti prvotní reakci na upozornění ze zdravotnické sady.

 

Gabriel

Gabriel žije v pečovatelském domě zřízeném obcí. V současnosti je ještě jeho celková zdravotní situace dobrá, a vlastně na místo v takovém centru neměl nárok. Gabriel však žil ve starém, odlehlém a nepraktickém domě a navíc výsledky povinného vyšetření na Alzheimerovu chorobu indikují, že v budoucnu bude potřebovat intenzivnější péči.   Z těchto důvodů Gabriel místo v pečovatelském domě nakonec dostal.

Gabriel vzhledem k demenci teď dostal nové doplňky ke zdravotnické sadě, mj. GPS lokátor do boty. Nyní může chodit na vycházky, jak se mu zachce, a pečovatelé ho v případě potřeby vždy najdou.

O rezidenty v pečovatelském domě je dobře postaráno díky několika monitorovacím a bezpečnostním technologiím. Ty automaticky kontrolují uzamčení dveří nebo oken, stejně jako vytápění a osvětlení. Navíc poskytují pečovatelskému personálu doplňkové informace o aktivitách rezidentů – například spánkový režim pacientů s poruchami spánku může být zaznamenáván senzory v náramku. Poté, co jsou tato data automaticky shromážděna a analyzována, může personál snadno zjistit zdravotní stav či abnormální chování a včas přijmout preventivní opatření.

Gabriel se obyčejně účastní ranního cvičení. Zbytek dne si nechává pro sebe s výjimkou jídla ve společné jídelně. Jeho jediný kontakt s ošetřovateli nastává, pokud se stane něco neobvyklého, což je jen výjimečně.

Gabriel se cítí bezpečně a zároveň svobodně – dělá jen to, co si sám přeje. Někdy mu pocit, že může být kdykoliv sledován, přijde trochu nepříjemný. Přesto v jeho případě to vyváží komfort a pocit bezpečí v každodenním životě.

 

Karel a Lada

Karel i Lada potřebují určitou míru pomoci v každodenním životě a jejich rozdílné potřeby jsou částečně pokryté zdravotnickou sadou. Syn a snacha se postarají o vše ostatní – například rodiče se s nimi celodenně stravují.

Kvůli chronickému onemocnění plic jsou Karlovy fyzické aktivity pravidelně kontrolovány. Všechen trénink a měření tak provádí doma, dostává instrukce prostřednictvím televize v obývacím pokoji. Po každém cvičení jsou data automaticky poslána do nemocnice. Potom hovoří s fyzioterapeutem, občas i s lékařem prostřednictvím televizní obrazovky. Karel má pocit, že se s týmem v nemocnici dobře zná, ačkoliv tam nebyl již 15 měsíců.

Náklady na přístroje potřebné pro Karlovu léčbu budou uhrazeny pouze po absolvování tréninkového programu. Zprvu tomu nebyl obzvláště nakloněný, ale když obdržel přístroj, který mu srozumitelně měří srdeční činnosti a sleduje činnost plic, změnil názor. Sledovat svou výkonost a monitorovat pokroky ho začalo bavit.

Lada denně monitoruje své srdce, krevní tlak a váhu. Ani si to však neuvědomuje, pouze když je po telefonu upozorněna lékařem na nepravidelnosti v EKG nebo krevním tlaku. To jí vyhovuje. Přesto je Lada trochu zmatená ze všech léků, které musí užívat. Dávkování se neustále mění, a tak je Lada odkázaná na inteligentní dávkovač léků, pomocí kterého jí doktor může předepsat správné dávkování  prostřednictvím mobilní aplikace, která ji upozorní, jaký lék a kdy si má vzít.

Už hezkých pár přístrojů se během doby nashromáždilo v jejich domě – zdravotnická sada, zařízení na kontrolu průběhu onemocnění plic a inteligentní dávkovač léků. Karel má všechno pod kontrolou, vlastně stav sleduje přísněji, než jak to vyžaduje správné používání přístroje. Karel kontaktuje technickou podporu, zajišťovanou obcí v případě poruchy, nebo když se mu nedaří aktualizovat software.

Karel ví, že existuje mnoho ještě pokročilejších měřicích přístrojů a senzorů, které mohou být užitečné pro něj a jeho ženu. Bohužel jsou příliš drahé, a proto se musí spokojit se standardizovanou zdravotnickou sadou.

Karel je poněkud frustrovaný. Myslí si, že zdravotnická sada je poněkud zastaralá a že by mohla být mnohem lépe adaptovaná na potřeby jeho i jeho ženy. Lada je oproti tomu s přístroji velmi spokojená. Myslí si, že má štěstí, protože jí manžel může radit a pomoci s jejím přístrojem.

 

Anna

Anně se už rok od zlomeniny krčku stehenní kosti daří mnohem lépe. Rehabilitační program, který absolvovala v místním rehabilitačním centru a doma, byl intenzivní a velmi efektivní.

V jejím domě jsou v každé místnosti nainstalované detektory pádu jako součást zdravotnické sady. Anna má tak větší pocit bezpečí. Zdravotnické centrum má k dispozici audio a video přístup do místností, pokud je aktivován některý z detektorů pádu. V nutném případě mohou zdravotníci Annu vidět a mluvit s ní, a tak posoudit, zda je nutná jejich přítomnost v domě.

Anna si nejdříve nechtěla nechat nainstalovat kamery do domu. Později ale zjistila, že je to nejlepší způsob, jak zvýšit svou bezpečnost. Může jenom důvěřovat tomu, že zařízení se spustí pouze v případě podezření, že upadla.

Anna po operaci potřebovala částečně pomoci s praktickými činnostmi v každodenním životě. Najala si právníka specializujícího se na problematiku seniorů, aby si zajistila, že od veřejných poskytovatelů dostane všechnu péči, která jí náleží. Kromě jiného jí byla poskytnuta pečovatelka, která jednou týdně vykoná domácí práce a pomůže jí s pravidelným nákupem.  Pečovatelka zaznamenává vše, co udělá, do svého chytrého telefonu, včetně seznamu věcí, které má nakoupit. Zpráva je zaslána agentuře zajišťující tuto péči, nákupní seznam přímo do obchodu. Tímto způsobem pečovatelka hlásí a zaznamenává vše, co při návštěvě pacienta v daný den udělá. Zatímco pečovatelka vyplňovala záznam, Anna servírovala kávu. Nyní, kdy už je prakticky úplně zdravá a dále pečovatelku nepotřebuje, jí tato rutina skoro chybí.

Anna udržuje kontakt se svými dětmi a vnoučaty prostřednictvím e-mailu a chatování. Nebaví ji však sedět u počítače příliš dlouho.

Anna je šťastná. Její zotavení proběhlo rychle a úspěšně. Přesto nemá v technologie zdravotní sady plnou důvěru. Zneklidňuje ji skutečnost, že lidé mohou nakukovat do jejího soukromí, aniž by o tom věděla. Navíc se často cítí osamocená, měla několik „nehod“, které vedly k zavolání zdravotníků, i když se nestalo nic tak vážného.

 

Scénář 2: Svoboda volby

Otevřená konkurence.

Stalo se od roku 2013

Po roce 2015 se ustálilo nové politické klima. Veřejné služby kvůli omezeným ekonomickým zdrojům a slabým místním orgánům v mnoha obcích a krajích téměř zkolabovaly. Proto se současná debata zabývá primárně novými způsoby zajištění zdravotní a sociální péče.

V roce 2020 je původně veřejný systém poskytování péče v celé zemi liberalizován. Současně parlament ustanovil, že příspěvky na péči jdou přímo k oprávněným příjemcům. Každý, kdo  péči potřebuje, má nárok na příspěvek odpovídající jeho stavu. Každý může využít finanční pomoc – pravděpodobně v kombinaci s vlastními prostředky – na nákup určitých služeb, které chce nebo potřebuje.

Veřejná správa jako hráč na trhu

Role veřejné správy nově spočívá v zajištění  adekvátní nabídky pečovatelských služeb (národní standard nebo vyšší) pro spádové rezidenty.

V některých obcích je poskytování pečovatelských služeb ukončeno, zatímco jiné stále poskytují některé služby v konkurenčním prostředí soukromých poskytovatelů. Obce, kterým se daří vytvořit excelentní odborné a pracovní zázemí, jsou nejvíce úspěšné. Udržují si konkurenceschopnost zároveň jako zaměstnavatelé i poskytovatelé služeb.

 

Gabriel

Vzhledem ke své demenci nemůže Gabriel nakupovat zdravotní služby sám. Obec proto přebírá odpovědnost za jemu náležející finanční pomoc od státu a zajišťuje pro něj potřebnou péči.

Nejdříve ho obec přesunula do velkého pečovatelského domu provozovaného mezinárodní společností. Tato společnost byla cenově vysoce konkurenceschopná a mohla nabídnout jednoduše zařízené apartmá s vysokým stupněm dohledu. Výstražná upozornění byla přenášena do centra péče v nejvyšším patře, pokud se stalo něco podezřelého. Nízká cena ale korespondovala s nízkým standardem. Neustále se zde opakovaly technické problémy, komplex nebyl doplněn dostatečným počtem pracovníků a nabízel málo příležitostí pro sociální aktivity a neformální setkání. Gabriel se cítil izolovaný a stával se méně a méně aktivním, jeho fyzické i mentální zdraví se zhoršovalo.

Zmíněné centrum bylo uzavřeno, když se společnost rozhodla odejít z českého trhu a všichni zdejší rezidenti byli nuceni se přestěhovat. Protože Gabriel neměl nikoho, kdo by se o něj postaral, byl prioritně zařazen na čekací listinu jednoho z obecních center pro lidi s demencí.

Zdravotnické podmínky zde jsou výborné. Společné prostory, stejně jako privátní pokoje a koupelny jsou denně automaticky čištěny. V apartmánu Gabriela upozorňuje hlasový plánovač, kdy se servíruje jídlo, kdy se konají skupinové aktivity, kdy má jít spát apod. Gabriel není příliš v kontaktu s personálem. Díky upozorněním se ve většině případů dokáže sám o sebe postarat.

Stejně jako dříve Gabriel bojuje s některými problémy. Kvůli své demenci není schopný se zorientovat ve všem, co je pro něj dostupné. Musí se pohybovat a demence ho výrazně omezuje. Naštěstí se obec postarala o to, že nyní je v dobrých rukou. Lze jen doufat, že veřejné centrum je dobře řízeno a nebude nuceno svou činnost ukončit.

 

Karel a Lada

Před několika lety se Karel a jeho žena rozhodli koupit velký dům společně s dalšími dvěma páry, protože se syn s rodinou přestěhoval jinam.

Společně si objednali ošetřovatelské a pečovatelské služby. Karel a Lada mohou zavolat sestru, kdykoliv potřebují. Sestra je velmi dobře informovaná a má nepřetržitý kontakt s nejmodernějšími soukromými nemocnicemi v okolí.

Když Karel potřebuje pomoc lékaře, nejprve konzultuje svůj problém s praktickým lékařem prostřednictvím e-mailu. Lékař je dobře obeznámený se symptomy Karlova chronického plicního onemocnění a dává mu vhodné rady. Pokud je to nutné, lékař požádá některou ze soukromých nemocnic v Karlově okolí o přijetí opatření, buď u Karla doma, nebo v prostorách nemocnice.

Internetové spojení je nejdůležitější technologií, kterou Karel a Lada se svými sousedy v domě mají. Často využívají televizní obrazovku pro komunikaci s přáteli a rodinami, které žijí v různých částech země. Karel a Lada jsou také velmi aktivní uživatelé sociálních médií, udržují se tak v kontaktu s ostatními lidmi s obdobným onemocněním, navštěvují bohoslužby po internetu a komunikují se svým synem a jeho dětmi. Televizní obrazovku využívají také pro zhlédnutí mnoha objednaných filmových klasik. Karel je někdy otrávený svými starými přáteli a kolegy, kteří využívají internet sotva pro napsání e-mailu a běžné surfování. Doufá, že i oni si brzy uvědomí mnoho dalších a lepších možností, které internet nabízí.

Karel je horlivý uživatel chytrého telefonu. Vždycky si stahuje nové aplikace a využívá nové senzory. Pokud se dočte o senzoru nebo aplikaci, která by mu mohla pomoci v boji s jeho onemocněním, požádá lékaře o možnost vyzkoušet tyto nové přístroje. Našel a vyzkoušel tak několik zařízení, která se osvědčila natolik, že je nyní pravidelně využívá i jeho lékař a jiní jeho pacienti.

Lada chodí denně na procházku na čerstvý vzduch a je spokojená, pokud si připadá bezpečně. Její muž ji doprovází pouze příležitostně, jeho zdravotní stav je výrazně horší. Karel jí nedávno koupil hodinky, které dokáží sledovat její krok a upozorní Karla, kdyby Lada upadla.

Karel a Lada jsou spokojení se svým společenským životem a péčí, kterou mají k dispozici. Vývoj Karlova plicního onemocnění je podrobně monitorován na dálku. Přesto ale Karlovi a Ladě chybí jejich syn a vnoučata. Vnímají nedostatky, které má v tomto směru internet, přestože ho považují za velmi užitečný.

 

Anna

Anna žije sama, cítí úzkost a samotu. Před pár lety začala část svých úspor dávat na aktivnější společenský život. Dvakrát týdně si navíc platí osobního asistenta.

Její současná asistentka je z Ukrajiny a jmenuje se Jelena. Anna ji poznala minulý rok, když přešla k jiné agentuře, neboť ta původní byla nejen drahá, ale i nespolehlivá v návštěvách i fakturování služeb. Jelena je spolehlivá, nápomocná, mluví dobře česky. A Anna si myslí, že si spolu rozumějí. Jelena jí pomáhá s praktickými úkoly, ale také Annu někdy doprovází na procházkách, do kavárny, na výstavy nebo jiné obdobné aktivity.

Pokud se objeví něco, co by mohlo být pro Annu užitečné, jako třeba detektor pádu, Jelena jí na to upozorní. Často ale návrh nepadá na úrodnou půdu, například pomocný pás monitorující srdeční činnost nebo zcela automatická sprcha. Dcera Annu upozornila, že by neměla kupovat vše, co jí Jelena nabídne. Jelena pravděpodobně dostává provizi za každý prodaný přístroj a zájem Anny pro ni asi není vždy na prvním místě.

Po tom, co Anna minulý rok upadla, našla si rehabilitační službu s dobrým doporučením od zákazníků i podle online komentářů. Krátce po tom, co s nimi podepsala smlouvu, poslali jí cvičící stroj, který zaznamenává všechny cvičební aktivity. Obrazovka jí ukazuje, co přesně má dělat, jak správně cvičení provádět a na závěr vykazuje cvičení vykonaná za daný den. Služba jí dává také možnost účastnit se několikrát týdně online kurzů cvičení s dalšími uživateli.

Později také Anna začala využívat online seznamku. Jelena jí poprvé ukázala, že seznámit se s dalšími seniory lze online a může to být velká zábava, pokud si uvědomí všechna úskalí takové komunikace. Ve skutečnosti už si Anna chatuje s jedním „ctitelem“. Někdy si ale není jistá významem krátkých zpráv a zatím se s ním ještě nechce potkat osobně. Ještě o něm ani neřekla své dceři.

Anně se daří dobře. Je v solidní finanční situaci, může si vybírat mezi různými službami na trhu, navíc má dceru, která jí může pomoci. Někdy je to ale dost náročné stále sledovat nové služby, přecházet mezi poskytovateli a ujišťovat se, že není tlačena do koupě něčeho, co nepotřebuje.

 

Scénář 3: Komunita dobrovolníků

Zapojení seniorů, jejich rodin a komunity.

Stalo se od roku 2013

Po několika letech přetížení systému veřejné péče ustavila vláda v roce 2020 program Komunita pro seniory, který volá po mobilizaci seniorů a dobrovolníků ve všech obcích. Myšlenkou bylo vyzvat na národní úrovni zdravé seniory, jejich příbuzné, sousedy, charitativní organizace a ostatní dobrovolníky k akci, a tím omezit přetížení profesionálů poskytujících pečovatelské služby. Program přináší nové typy finančích pobídek, např. financování dobrovolnických projektů v obcích. Program také urychluje mnoho občanských iniciativ pořádaných lokální komunitou, školami, dobrovolnickými organizacemi atd.

Současně se stále více obcí posouvá na otevřený trh poskytovatelů pečovatelských služeb. Všechny tyto nové společnosti musí dostát vysokým národním standardům na kvalitu a důstojnost. Zahraniční společnosti mohou být dodavatelem pečovatelských služeb pro české obce.

Objevují se také některé nové trendy. Senioři více než dříve sdílejí zdroje, jako jsou výdaje na bydlení, zdravotní péči a pomoc s každodenními úkoly. Informační technologie jsou využívané pro koordinaci nabídky a poptávky po zdrojích dobrovolníků jako například IT odborníků, zahradníků nebo řidičů – asistentů.

Rozsáhlá role veřejné správy

Veřejná správa (obce či kraje) je odpovědná za zajištění odpovídající zdravotní péče pro obyvatele, včetně monitorování kvality skutečně poskytované péče. Veřejná správa zároveň sama některé služby poskytuje, rozděluje licence privátním poskytovatelům, mobilizuje a koordinuje dobrovolnické organizace.

 

Gabriel

Domovská obec pomohla Gabrielovi se získáním místa v privátním pečovatelském domě pro pacienty s demencí. Gabriel má svou vlastní místnost s koupelnou, využívá společné prostory pro sociální aktivity, například kantýnu nebo hezkou zahradu u domu. Protože Gabriel má rád zahradu, jeho potřeba dlouhých procházek klesá.

Gabriel nosí hodinky se záznamovým senzorem. Pokud se vzdálí více než 500 metrů od ubytovacího komplexu, posílají upozornění. To nejdříve dostává dobrovolnická komunita v blízkosti. Nejbližší dostupná osoba ve službě může ihned zareagovat. Naposledy, když se Gabriel vydal na delší procházku, zástupce dobrovolnické komunity se s ním spojil prostřednictvím telefonu v hodinkách. Gabriel byl sice trochu zmatený, odkud hlas vychází, ale byl schopen se dle instrukcí v telefonu vrátit domů. Naštěstí ho tak nemuseli fyzicky hledat.

Celé centrum je vybaveno chytrými domovními technologiemi, díky nimž jsou rezidenti v bezpečí. Centrum je spíše personálně poddimenzované, zaměstnanci se starají pouze o nejtěžší a nejdůležitější úkoly. Příbuzní tak hrají klíčovou roli v poskytování pečovatelských služeb a setkávají se pravidelně v podpůrné skupině v centru.

Společné prostory a kantýna jsou otevřené pro všechny, stávají se tedy místem pro setkávání seniorů z okolí. Koná se zde mnoho aktivit. Výměnou za velmi levné jídlo dobrovolníci z řad seniorů pomáhají s vařením, obsluhou, organizací kulturních akcí nebo výletů, poskytují kurzy apod. Centrum je tak velmi ovlivněno aktivitami seniorů, více než samotnými pacienty, kteří zde žijí.

Ačkoliv Gabriel se potkává s lidmi každý den u společného jídla, drží se spíše sám. Účastní se jen mála organizovaných aktivit. Proto si velmi užívá, když školní děti ze sousedství navštěvují společně s vychovatelem pečovatelský dům, aby si zde napsaly své domácí úkoly. Taky se s nimi často baví u šálku kakaa.

Gabriel je v bezpečí, ale osamělý. Místní orgány pro něj našly bezpečné místo s dostatkem svobody k tomu, aby si dělal, co chce. Jeho demence však omezuje příjemnost socializace i Gabrielovu vlastní iniciativu připojit se k aktivitám. Gabriel se drží většinu času stranou, neboť nemá žádné blízké příbuzné, kteří by mu pomohli.

 

Karel a Lada

Karel a Lada žijí se svým synem a jeho rodinou. Ti jim pomáhají s každodenními úkoly, za což dostávají příspěvek na péči od obce. Protože jejich syn a snacha přes den pracují, pomáhají Karlovi a Ladě hlavně ráno a večer. Cítí se ale trochu unavení, oba mají práci na plný úvazek a starají se o své dvě děti a navíc o rodiče jednoho z nich.

Karel, který je vážně nemocný, nechodí příliš často ven mezi lidi. Lada je stále v relativně dobré kondici a denně chodí do supermarketu, zacvičit si nebo na setkání se sousedy.

Karel aktivně využívá sociální média. Vedle jiných sítí je také součástí obecní online komunity pro seniory, kde pomáhá ostatním s výběrem vhodných nových technologií. Jeho rady jsou ceněné, proto ho senioři často doporučují ostatním. Je pořád zaneprázdněný. Za hodiny strávené pomocí jiným může získat výměnou jiný druh pomoci, výpomoc na zahradě anebo jednou týdně řidiče pro návštěvu centra pro seniory.

Když Lada jde do supermarketu, zkontroluje cestou tři další seniory v sousedství. V aplikaci chytrého telefonu jenom odklikne OK, když vidí, že jsou v pořádku. Jednou, když našla svého souseda ležet na zemi se zlomenou kyčlí, byla zmatená a nevěděla, co dělat. Potom, co klikla na tlačítko ALARM, rychle se s ní spojil operátor, který jí uklidnil a dal jí další instrukce. Během pěti minut byla na místě ambulance. Je šťastná, že tímto způsobem může pomoci svým sousedům, zároveň oceňuje, že oplátkou zase někdo jiný zdarma uklidí její dům.

Karel má cvičební plán, který mu má pomoci bojovat s jeho plicním onemocněním. Prostřednictvím chytrého telefonu napojeného na tělo je schopný sledovat své pokroky, monitorovat dýchání a puls. Karel sdílí své výsledky s fyzioterapeutem, který pravidelně upravuje jeho plán. Karlův syn má také přístup k těmto výsledkům a podporuje ho. Přestože Karlovi není úplně příjemné, že je kontrolován synem, jeho podporu oceňuje. Karel se cítí více fit a dokáže se s nemocí vyrovnat lépe než dříve.

Karel je součástí komunity, která mu pomáhá udržovat se aktivním. Přes špatné fyzické zdraví Karel sdílí své znalosti o technologiích. Má tak klíčovou roli v komunitě. Karel nemá čas ani energii na další společenské aktivity. Lada se oproti tomu denně setkává se sousedy cestou do obchodu. Navíc pomáhá sousedům, kteří jsou v horší kondici. Jednoho dne možná bude ve stejné situaci, jako jsou teď oni.

 

Anna

Anna se přestěhovala do apartmánového domu pro seniory, který je v jejím městě. Denně se potkává se sousedy a seniory z okolí. Organizují různé společenské akce, výlety apod. Sousedé spolupracovali na instalaci chytrých zařízení a monitorovacích čidel v celém domě. Také společně platí za údržbu domu, pečovatele, fyzioterapeuta a technickou podporu.

Anna využívá televizi a komunikuje prostřednictvím videochatu se svou rodinou. Aktivně také používá sociální média, což ji udržuje v kontaktu s přáteli, má aktuální informace o dění ve společnosti a komunitě, jejíž je členkou.

Anna používá už několik let detektory pádu a tělesné senzory integrované v jejím oblečení. V případě pádu, neobvyklého chování nebo abnormalit tělesných funkcí je vyslána výstražná zpráva osobě v blízkosti, která je schopná situaci zkontrolovat a Anně případně pomoci.  Sousedé se domluvili na zařízení služeb pro řešení lehkých nehod. Jsou totiž často nejblíže a mohou uvědomit zdravotnické nebo pečovatelské pracovníky, pokud je to zapotřebí. Některé výstupy měření jsou odesílány přímo poskytovateli péče. Když Anna minulý rok uklouzla v koupelně, pomoc přijela rychle. Cítila se samozřejmě trochu trapně, že to byl právě její soused Stanislav, který jí v této situaci našel.

Po zlomenině krčku stehenní kosti se o její rehabilitaci starala fyzioterapeutická služba, kterou si společně se svými sousedy platí. Služby obsahovaly také dobrovolnickou péči studentů, kteří testovali nový tréninkový program. Možnost měřit efektivitu tréninkového programu dává studentům zpětnou vazbu pro zlepšení a uzpůsobení tohoto programu. Anna vnímala tyto obměny jako příjemné osvěžení, přestože ve skutečnosti fyzioterapeuta příliš často nenavštěvuje.

Anna je velmi šťastná, že může být součástí dobře fungující sociální sítě. Její rehabilitace má dobré výsledky. Její současný cíl je dostat se do kondice, kdy bude moci vyjít všechny schody do svého pokoje. Jediná věc, která ji vadí, je pomyšlení na to, kde všude jsou údaje z měřicích přístrojů na jejím těle využívány.